úterý 28. května 2013

4. Nejkrásnější zpráva mého života

Zdravím Vás opět po dlouhé odmlce. Jsem právě před posledním (tedy 6.) cyklem chemoterapie a dobrá zpráva je, že se cítím, tedy alespoň v rámci možností, naprosto skvěle. Musím začít vysvětlením nadpisu tohoto čtvrtého článku. Po dokončení třetího cyklu vždy následuje vyšetření PET/CT, které bylo součástí všech vyšetření před začátkem léčby. Toto vyšetření ukázalo v celé své kráse, že všechny ty zhoubné potvory, které ve mně byly...ano čteš správně - !!BYLY!!, jsou neaktivní a prostě pryč - jen nějaká rezidua bo co!!! Toto vyšetření totiž ukázalo, že během prvních tří cyklů se všechna nádorová ložiska jaksi odmlčela a jsou momentálně navždy metabolicky neaktivní!!! Cituji pana doktora:

dobry den, nález je skvělý!! jen metabolicky neaktivní nevelká rezidua, tzn. že již nejsou známky přežívajícího nádoru. Léčbu dokončíme podle původního plánu, tedy celkem 6 cyklů, radioterapie s největší pravděpodobností nebude nutná.

jk

Ano, toto je ona nejkrásnější zpráva mého života - datovaná na 19. 4. - tedy pokud máte někde poznamenané moje narozeniny, přidejte si narozeniny T. Voráčka a na tento datum, to jsem totiž dostal zprávu, že jsem se zas narodil... :)

Abych byl upřímný, tak jsem se dostal k sepsání tohoto zážitku cca o měsíc až dva později, nicméně na intenzitě prožitku člověka, který se takovou zprávu dozví to nikdy nic nezmění. Postupně se dovídám, kolik z Vás při čtení mého blogu pláče nebo je smutných, a to z různých důvodů...já po přečtení této zprávy řval... řval jsem štěstím, uvolněním toho napětí, a k tomu neskutečným pocitem toho, že tu s vámi snad opravdu ještě hodně dlouho budu (pokud mě samozřejmě třeba zítra na přechodu nepřejede nějaký potetovaný frajer, že? :D)!!!
Je fakt, že když se člověk poprvé narodí, nemá z toho nic. Nepamatuje si to, a akorát řve na svoje okolí, protože neumí říct, jak je fajn koukat na něco jiného než do plodové vody, bo v čem to tam před narozením plaveme. Já se narodil podruhé, a pamatuji si každý okamžik toho, jak se to stalo. Nepopsatelná euforie, kterou nedokážu s ničím porovnat...snad jen pocity bezstarostného štěstí a krásných chvil lásky, které někdy prožíváme s Míšou v našem mikrosvětě se tomu dají přirovnat a přibližují se tomu...k tomu jsem nikdy nefetoval, takže porovnání s nějakými těmi tripy, LSD bohužel neposkytnu, nicméně obrovská exploze stresu a temna a uvolnění byla a pořád je stále úžasná...i po těch týdnech, kdy to popisuji, u toho bulim, jak malej Jarda... :) NÁDHERA, PROSTĚ NÁÁÁÁDHERA DÁMY A PÁNOVÉ!!! K tomu ten den dorazila do Prahy moje sestruška na plánovanou návštěvu, takže z toho byla neplánovaná velkolepá nealkoholická (v mém případě) oslavička, krásně se to sešlo vám povím! :)

Kouzlo toho všeho je asi v tom, že to není konec....je to vlastně začátek všeho dalšího. To, o čem píši na začátku - makání na sobě sama atd. nabývá ještě větší důležitosti, protože chemie bude mít ještě svoje slovo, ale pak už to bude jen a jen o tom, jak se člověk k tomu postaví a popere se s návratem do reality všedního  nelítostného světa, kde je všem jedno, že jste měli nějakého raka nebo lymfoma, a že jste vlastně (s pomocí chemoterapie) vyhráli souboj se smrtí, který se ještě k tomu může prakticky kdykoliv vrátit... Mno věřím, že někteří kolegové pacoši se i na chvíli kamarádí s doktory v Bohnicích nebo jiných ústavech, ale věřím, že se to s minimální podporou blízkých dá vždycky zmáknout. Není to prdel, jak se říká lidově, ale kdo by tvrdil opak, toho bych tam poslal se podívat. :) (Mami, promiň za tu prdel, ale prostě se tam tak nějak nejvíc hodí :).

Je to pak samozřejmě zvláštní, když vím, že ten hnus ve mně je pryč, ale ještě pro jistotu do sebe musim nechat cpát ty chemický sajrajty - tzn. dokončit léčbu se všemi nezbytnými náležitostmi... Další chema byly kupodivu trochu náročnější na hlavu, ale na druhou stranu je to s pocitem, že je to takové nutné zlo pro dobro věci... to, čemu se pak člověk blížící se k remisi (tedy k vyléčení) nevyhne, je přemýšlení o budoucnosti. Jednak, jak se vyčistit od všech těch chemií, jak se dát zas do kupy fyzicky - fyzička odešla celkem solidně do kelu, i když jsem se snažil si dávat do těla a venčit Tomíka..., jak se vrátit zpátky mezi vás zdravé s vlasy, a jaké ty vlasy mi vlastně vyrostou - budu mít na hlavě černý mikrofon jako Jimi Hendrixů nebo budu blonďáček jako z učebnice o árijské rase? :) A co vlastně budu lidem, kteří mě leta neviděli a budou se ptát, co to mam na krku, říkat? Řeším možná prkotiny oproti těm podstatným věcem, které jsme řešili doteď, ale i tak mi to sem tam přichází na mysl...a to tam jsou další jobovky a nezodpovězené scénáře, které moje introvertní přemýšlivá osobnost plodí jednu za druhou, prostě paráda. :)

Další skutečností (nebo možná představou) je, že můj pohled na život se bude hodně dlouho lišit od pohledu ostatních zdravých lidí, a to i při velké dávce empatie, kterou si myslím jsem obdařen. Další věcí, kterou musím zmínit je velká touha po osobním štěstí a spokojenosti, za kterou si půjdu tvrdě i přes nepříjemná opatření, která možná přijdou. Je to velice sobecký postoj k životu, nicméně v dnešním světě naprosto potřebný k tomu, aby na této planetě bylo lépe, a my byli šťastní, protože když člověk není šťastný, tak nejsou ani lidé kolem něj... Poznal jsem to jako malé dítě a teenager (čti týnejdžr:), a proto se hodlám pokusit o zvrat těchto skutečností do budoucna, a snad se to povede. :)

Cesta za štěstím je dlouhá a trnitá, jen délku té cesty nikdo z nás dopředu nezná, no a v tom je ta krása našeho bytí a nebytí...

Další perličky budou zajímavé asi jen pro lidi, které zajímá moje marodění z té bližší stránky, tedy pro ty, co se chystají marodit a zajímá je co je čeká, nebo pro ty, co se chtějí dovědět, jaké to je. Je dost zajímavé, jak si ta hnusná chemie se mnou hraje...nechci tu fňukat, to nejsem zvyklý, jen je škoda, že když jsem si to jakštakš odpozoroval, kdy jak se moje tělo chová, tak už bude konec... :) Zajímavé jsou vždy stavy po vysazení Natulanu - tedy cytostatika - týden po začátku várky. Jsem často přecitlivělý, mám takové zvláštní návaly, a mam tendence rozdávat rozumy víc, než kdy jindy. K tomu mi na nich dost záleží a beru je až moc vážně, tak to někdy může vypadat dost dramaticky. :) Dalším doprovodným jevem jsou slzivé oči, kdy mám v očích jakýsi přetlak a přes krajíček mi utíká spousta tekutin a můžu někdy vypadat, jak babička u telenovely. Nedokážu si dost dobře představit, že bych bral ještě něco dalšího, jako jsou antidepresiva bo něco podobného, což je prý celkem běžná záležitost. To musí být fakt mazec... Víceméně se mi čím dál víc potvrzuje, že jsem měl štěstí v neštěstí. Včasné odhalení problému a začátek léčby jsou naprosto fatální a bohužel dost vzácné..
Dalším zajímacím stavem je stav po vysazení kortikoidů po 2. týdnu v cyklu. Bývá to pocit podobný tomu, kdy uběhnete vzdálenost dvakrát delší, než na kterou fyzicky máte, a ráno se chcete dostat z postele - těžké nohy a bolavé tělo... :) Nu je to jako být zatlučený palicí pod postel. K tomu se ozývají klouby, takže se může stát vycházka do obchodu pro banány celkem bolestivou záležitostí, u které vypadáte, že máte boty plné štěrku a "bláto na hřišti". :) Naštěstí to odeznívá za pár dní, takže mi to ještě čeká jednou a finito. :)

Těch stavů pár ještě je, včetně neskutečné hyperaktivity a různých pocitů a přecitlivělosti, ale to jsou, myslím, věci tak individuální a různorodé, že si na ně jednak nevzpomenu a druhak nejsou úplně důležité, poněvadž takové stavy má dnes i spousta zdravých lidí.

Jsem rád, že jsem mohl vám všem sdělit tyto pozitivní informace. Po poslední chemo mě čeká vyšetření PET/CT, které by definitivně mělo potvrdit moje vyléčení, a pak bude následovat rekonvalescence dlouhá dle doporučení měsíc dva - tedy odchemit se, odpočinout si, a pak hurá zpět do procesu pracovního...

Co se týká mého vzhledu, tak už trochu tuším, jaké je to v důchodu, když Vám každý říká, jak vypadáte dobře :) Každý si totiž myslí, jak budete vypadat hrozně, když chodíte na ty chemoterapie, a když mě vidí vysmátého s kolenem na hlavě, tak to každého příjemně překvapí. Mně to marodění asi nakonec i prospívá ;) Jen aby mi nevyrostly zrzavé vlasy, to bych asi fakt u toho kolena zůstal. :)

Děkuju moc všem za povzbuzování a zprávy!!! Jste úžasní, bez vás bych to nezvládl!!!


2 komentáře:

  1. Pláču za tebe a moc gratuluju! :))

    OdpovědětVymazat
  2. Tomáši, Váš blog je super. To pozitivní myšlení je naprosto úžasné. Měla bych prosbu ohledně jedné Vaší fotografie. Můžete mi prosím napsat na email, abychom se domluvili? Email je sesilka@centrum.cz
    Předem díky! Ája

    OdpovědětVymazat